MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Novinové titulky nás zasypávají miliardami, které údajně musíme vydávat za zbrojení. Majitel největší zbrojní firmy se stává nejbohatším Čechem. Co to ale vlastně zbrojení je? Dá se to vůbec pojmenovat jedním názvem – „zbrojení“? Ano, znamená to, že vytváříme zbraně. Jaké zbraně ale vytváříme a proti komu vlastně chceme bojovat?

V našich zemích v této době pod slovem „válka“ lidé nejvíce vidí ukrajinský konflikt. V arabských zemích je to nepochybně Palestina, Izrael a Írán. Ve východní Asii je to konflikt mezi Indií a Pákistánem.

Svět již dávno není jednobarevný. Čína je sama, bez účasti jakékoliv jiné země, schopna na odvrácené straně Měsíce přistát s Lunochodem, který jezdí po Měsíci a mapuje jeho povrch. Co si o tom lidé na tzv. „Západě“ myslí je jí jedno. A co na to firma, která vydělala balík na prodeji pozemků na Měsíci, který na Západě i u nás „fičel“ někdy v roce 2008? Je to dávno zapomenuto. Pitomci, kteří si pozemek na měsíci „koupili“, mají možná ještě doma nějaký „certifikát“, který dokazuje, že daný kousek povrchu měsíce je jejich. Až zemřou, pozůstalí certifikát vyhodí. A autor myšlenky se „napakoval“. To je celé.

Zbraň není sama o sobě ani dobrá, ani špatná. Záleží kdy, jak a proti komu se použije. V našem právním systému máme Zákon o nutné obraně, který říká, že se nejen můžeme, ale i musíme účinně bránit proti útočníkovi, který nám usiluje o život nebo ohrožuje naše zdraví, případně další hodnoty. Když na nás někdo zaútočí nožem, pistolí nebo podobnou zbraní, musíme se bránit, a pokud to umíme, můžeme vyhrát. To je pěkné, ale jak to souvisí s armádami jednotlivých států a ozbrojenými konflikty mezi státy?

Od nepaměti jsou vyšší celky organizovány pomocí nižších celků na základě určitých pravidel. Dva tisíce let zpátky, provincie platily Římu „poplatky“, díky kterým „měly klid“ a mohly se rozvíjet dle svých pravidel. Za zaplacené „poplatky“ měly provincie „klid“ zejména co se týče vojenství: nikdo si na ně netroufal, mohly žít v míru. Podobně fungoval Český stát v rámci svaté říše Římské národa německého: díky německému „výpalnému“ byl u nás klid. A to bez ohledu na to, jestli se to aktuálním „národním buditelům“ líbilo – nebo ne. Platilo např. Bavorsko podobné „výpalné“? Ano! Zajímá to někoho? Většinou ne.

Díky tzv. „Sametové revoluci“ (jindy nazýváno také „Sametový převrat“) nastoupilo v našich zemích období, kdy byl někdy „hlas lidu“ skutečně vyslyšen: demokracie nebylo prázdné slovo, spousta věcí byla organizována správně z pohledu obyvatelů České republiky. Na pozadí těchto procesů byl však realizován grandiózní přesun neuvěřitelného množství majetku z vlastnictví českého státu do rukou západních korporací. Bylo to realizováno zejména díky velmi vysoké úrokové sazbě, kterou musely platit všechny firmy, které si chtěly v bance půjčit peníze např. na financování výroby. Najednou naše vodovody vlastnili Francouzi, naše strojírenství Němci. Nebylo to tím, že naše vodovody nebo strojírenství nebylo konkurenceschopné. Bylo to tím, že oba Václavové, tedy Václav Havel i Václav Klaus, hlásali ze všech svých amplionů, že není jiné cesty než přijmou podmínky Západu, tedy Mezinárodního měnového fondu. Ano, nebylo, protože Václav Klaus spolu s mezinárodním měnovým fondem zvýšili základní úrokovou sazbu české koruny na úroveň více než 20 % ročně. V taktových podmínkách nepřežije žádná komerční firma, protože zpravidla několikaletý výrobní cyklus zdraží její výrobky na dvojnásobek i výše, nad úroveň konkurence. A tedy všechny naše firmy se raději „dobrovolně“ prodaly na Západ (který měl úrokovou sazbu na úrovni jednotek procent, tedy si mohl dovolit financovat cokoliv, tedy i nákup našich firem) anebo zanikly. A český průmysl se stal „demokraticky“ součástí Západu, tedy nejkrásnější naše podniky se staly pobočkami západních korporací. A kdo na tom vydělal? No přece ti, co byli „u toho“, tedy: Západní korporace a naši tehdejší politici. Projděte si jednotlivé osoby první porevoluční vlády. Dnes to jsou téměř vždy „továrníci“. Prostě si „přihráli“ nějakou hezkou firmu, která zrovna „běžela okolo“.

No dobrá. Státní rozkrádačky zde byly vždy a vždy se nakonec nějak žilo. Panovník rozkrádal a terorizoval celé své okolí a hle – zabil jej jeho vlastní syn, kterého si vychovával jakožto následovníka. Ale jak je to se zbrojením? Jak je to se stíhačkami F35? Jak je to s „drony pro Ukrajinu“?

Chceme-li se bránit proti individuálním násilníkům, nepotřebujeme armádu, stačí nám policie. Ta si s jednotlivými násilníky „poradí“. Jiná je ovšem situace, kdy řešíme armádu naší země. No jo, ale: proti komu naši armádu vlastně stavíme? Dobrou odpovědí je: „proti komukoliv, kdo chce narušit naši státní suverenitu“. Dobrá odpověď, ale: máme na to? Můžeme bojovat např. proti USA, pokud se USA rozhodnou vzít si např. naše území, kde se vyskytuje lithium? Zeptejme se Dánů, jak se jim líbí, že si USA chtějí vzít Grónsko. To je aktuální téma a většina Dánů dobře ví, že Grónsko bude časem součástí USA, ať to už USA „navléknou“ jakkoliv. Aktuálním tématem není to, že si USA chtějí vzít naše území, které je plné lithia. Ale – co když se to aktuálním tématem v blízké době stane?

Evropa je v zoufalém stavu. Na rozdíl od USA, lídři západní Evropy vůbec nereflektují, že válka se výrazně změnila. Od r. 2022 je čím dál tím víc jasné, že nejdůležitější úlohu v současných zbraňových systémech hrají drony. Vytváří se sofistikované systémy řízení skupin dronů, které jsou ovládány jako celek. Evropa řeší naproti tomu tanky, které vyrobí a následně dodá Ukrajině. Že tyto tanky již nehrají v současném vojenství žádnou roli, nikdo neřeší. Hlavně, že je někdo vyrobí, nějaký stát zaplatí (ideálně nějaká „nezávislá muniční iniciativa“) a dovezou se na Ukrajinu, kde budou v řádu 1-5 týdnů zničeny.  Příslušný úředník získá od příslušného zbrojaře příslušný úplatek a vše může běžet hezky dál.

Může? Nemůže. Proč nemůže? Vždyť to již 3,5 roku tak krásně funguje!

No – nefunguje. Systém se vyčerpal. Bezduchý politik nás přesvědčuje, že – nedáme – li 5 % svého HDP na zbrojení, je s námi konec. Ano, má částečně pravdu – s ním je konec. Ale ne s námi. Pro nás to bude teprve začátek. A naopak – dát 5 % svého HDP (tedy cca. 10 % svého rozpočtu) na zbrojení by byl náš opravdový konec.

Proč Napoleon vtrhnul do Ruské říše? Patřila mu celá Evropa. Ale pokud mu nepatřilo Rusko, pořád ještě nevyhrál. A vyhrál nakonec? Ne. Prohrál v Rusku? Kde konkrétně? U Borodina? Ne! Neexistuje místo, kde by konkrétně na celé čáře prohrál. Přesto: vtrhnul do Ruské říše s největší armádou, která do té doby na zemi vznikla: půl milionu vojáků ve zbrani. Pár měsíců nato opouštěl Rusko s pouhými několika tisíci vojáky své císařské gardy. A jeho hořký konec byl blízko. O sto let později si jeho příběh zopakoval jeden známý Adolf.

Téměř čtyři roky nás naše hromadné sdělovací prostředky přesvědčují, že Rusko je těsně před kolapsem a Ukrajina je na prahu vítězství. A co se za tu dobu stalo? S Ruskem nic. Zato my všichni jsme na prahu kolapsu. Ukrajina je zničenou zemí, která přeprodává zbraně komukoliv, kdo zaplatí. Krachují naše automobilky, ještě před pár lety naše chlouba. Kupujeme zemní plyn u USA, která jej kupuje u Ruska a přeprodá nám jej se ziskem. Takto se chovají naši přátelé? Ukrajinců zde přibývá mnohem více než našich vlastních dětí. Mediální mašinérie nás přesvědčuje o tom, že jediné naše téma je „chránit se před Ruskem“ a zbrojit, zbrojit a zbrojit. Ale – řeší někdo, jaké zbraně vlastně chceme vyrábět a platit? Řeší někdo, kdo je vlastně agresor a kdo je oběť a jakými prostředky se bude oběť bránit proti agresorovi? Řeší někdo, kdo vyhodil do povětří NORD STREAM a proč to udělal? Řeší někdo, jaké zbraně a za jakou cenu vlastně nakupujeme a co s danými zbraněmi bude? Řeší někdo posun vojenství směrem k dronům a raketové technice?

Bez seriózního rozboru příčin a důsledků se nepohneme z místa. Budeme jen opakovat klišé nějaké zahraniční propagandy a propadat se hlouběji do marasmu, ze kterého bude čím dál obtížnější dostat se ven. Chceme to takto? Chceme v naší zemi řešit problémy impérií, které jsou tisíce kilometrů daleko a které zajímáme jen jako zdroj jejich příjmů?

Zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-pozemek-na-mesici-si-uz-koupilo-trinact-tisic-cechu-40214789

https://pozemeknamesici.cz/