Zvyky starých Slovanů
Pálení čarodějnic je zvyk, který si užívají především děti. Ve většině měst a vesnic lidé vytvoří čarodějnici ze slámy, oblečou jí staré hadry, napíchnou na klacek a nesou až k vysoké hranici, na kterou ji umístí. Pak hranici zapálí a jásají, když čarodějnice hoří. Děti pobíhají kolem přestrojené za čaroděje a čarodějnice a podívanou si užívají, aniž by tušily, že tento zvyk má opravdu hluboké kořeny.
„Naše čarodějnice“ se pálila už před stovkami let. Tehdy to nebyla čarodějnice jako taková, ale stará žena – symbol zimy. Říkalo se jí Morana. Staří Slované vnímali zimu jako těžké období, kdy bylo potřeba topit a mít velké zásoby, aby bylo možno mrazy vůbec přežít. Také mnoho jejich potomků až do dob nedávno minulých na tom v zimě nebylo o moc lépe. Trpěli chudí i bohatí, i když ti přece jen o něco méně. Proto se všichni těšili, až s přicházejícím jarem přijde slunko, teplo a země se začne znovu probouzet.
Protože naši předkové dodržovali rituály, o kterých věřili, že jim pomohou k lepší úrodě a překonání těžkostí, bylo potřeba se se zimou náležitě rozloučit, doslova ji vyhnat. Proto také vznikl zvyk, kdy lidé vynesli z osady nebo vesnice Moranu, figurínu vytvořenou podobně, jako to dnes děláme my – ze slámy a starých hadrů, a pálili ji. Morava nepředstavovala jen zimu, ale přímo smrt.
Křesťané a pohanské zvyky
Přestože tento rituál vznikl již za starých Slovanů, což byli pohané, přetrval až do dnešní doby. Křesťané tento zvyk převzali, jen už tolik nepředstavoval zahánění zimy, jako spíše vítání jara. Křesťanští kněží samozřejmě nebyli rádi, když viděli své ovečky dodržovat prastaré pohanské rituály. V tomto případě však přimhouřili oko.
Dnešní státy – Polsko, Slovensko a Česká republika tvoří západní větev původních Slovanů. Díky tomu se tento zvyk dochoval až do dnešních dní, i když ve skutečně ryzí podobě je k vidění jen na některých místech. Prováděl se v období jarní rovnodennosti a v křesťanské době pak v neděli dva týdny před Velikonocemi. Letos připadne tento zvyk na 5. dubna. Není divu, že se tato neděle nazývala Smrtnou. Moraně se říkalo různě. Někde to byla Morana, jinde Mořena, Morena, Marzana nebo dokonce Smrt. Nebyla jen pálena na hranici, ale někdy ji lidé zakopávali do země. Jakmile to bylo provedeno, rozběhli se lidé do vesnice. Věřili, že kdo doběhne jako poslední, do roka zemře.
Zvyky přetrvávají
I když na spoustě míst tento zvyk časem upadl v zapomnění, zůstal v oblibě až do 19. století. Na některých místech v Čechách a na Moravě se provádí až dodnes. Většinou se mu věnují různé folklorní skupiny. I když se ve skutečnosti jednalo o jiný rituál, než který jsme si osvojili s pálením čarodějnic dnes, něco společného mají. Stále je to postava ze slámy a hadrů, která má shořet na hranici. A stále je symbolem zimy, která má ustoupit nadcházejícímu jaru. Jen my jsme si tento zvyk zkrátka trochu více zpopularizovali.
Zdroje:
Epocha, 8/2025, str. 25
https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/paleni-carodejnic-staveni-maje29042016-hilx.html
Co mají společného pálení čarodějnic a vynášení Morany?
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!