MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Portfolio Debbie Van der Putten vypadá jako book jakékoliv začínající modelky. Svou tváří i postavou by se v klidu mohla rovnat současným hvězdám přehlídkových mol. Není těžké si ji představit na obálkách magazínů a v hledáčků módních redaktorů.

Ale při bližším pohledu je jasné, že dvaadvacetiletá Debbie není tak úplně běžná modelka. Na většině jejích fotografií najdete jen jednu paži. Ta druhá není schovaná za tělem, prostě jí chybí. Před třemi lety přišla o pravou ruku při havárii autobusu ve Francii.

Debbie není perfektní a módní svět vyžaduje dokonalost. Dokáže se v něm přesto rozkoukat a uchytit? O to právě usiluje. A díky nejnovější reality show britské televize BBC tu šanci nyní má. Osm pohledných žen s nejrůznějším postižením v ní bojuje o přízeň módních expertů a zjišťují, jaké to je být najednou na očích jako „topmodelky“.

Ukázala se i v Playboyi

„Vždycky jsem měla postavu modelky, ale až do startu téhle show jsem vůbec nepřemýšlela o tom, že bych to mohla dělat,“ říká Debbie, která pracuje pro cestovní agenturu. „Myslela jsem si, že jsem příliš malá a když jsem přišla o paži, takové představy šly úplně stranou. Už jste někdy viděli na molu dívku v mé výšce a bez paže?“

Své zranění a postižení oplakala, nikdy ale neztratila vůli žít. „Bylo to vážně těžké, naprosto mě to šokovalo, stejně jako mé okolí, ale byla jsem šťastná, že vůbec žiju. Z tohoto úhlu se na to dívám stále,“ vysvětluje Debbie. „Mám chuť se s osudem porvat, nechci se skrývat, řekla jsem si, že budu statečná a nenechám se tím otrávit a zničit si tak život,“ doplňuje.

Popisuje také, jak podivně se někteří lidé chovají. „Dokonce na mne mluví pomalu, nevím, co si myslí, ale považuji to za znak hlupáctví,“ říká Debbie, která už jisté zkušenosti s modelingem má. Na počátku roku pózovala nahá pro magazín Playboy.

Vedle Debbie se do soutěže přihlásila i Kellie Moody, která je neslyšící. „Nejenže neslyším, ale i špatně vyslovuji a často je pro ostatní obtížné mi porozumět,“ uvádí. Dokážete si tudíž představit, jak obtížné měla Kellie dětství. Děti dokáží být pořádně kruté k někomu, kdo je odlišný.

„Učila jsem se mnohem pomaleji než ostatní, potřebovala jsem pomoc, to jsem nesnášela. Škola byla frustrující,“ vzpomíná. „Podporovala mě jen má matka. Ta nikdy neztratila víru a důvěru v mé schopnosti.“

Kellie byla sice hluchá, zároveň ale vždy velmi atraktivní. Už v osmnácti ji lanařil některý z hledačů krásných tváří pro módní svět, ale ona si tehdy nevěřila a na číslo, které jí dal, nikdy nezavolala. Když před rokem vyhrála titul Miss neslyšící Velké Británie, dodalo jí to konečně trochu chybějícího sebevědomí. I proto se přihlásila do téhle reality show.

Zjistila zároveň, že její postižení ji omezuje v modelingu. „Mám obavy z komunikace, která je velmi důležitá, zejména při focení. Tam je okolo spousta lidí, kteří rozdávají instrukce, já se v tom nevyznám, potřebuji mít vedle sebe tlumočníka. A i tak je to pořádný záběr,“ uvádí.

Zjistila, že tak jako tak nebude moci dělat televizní reklamy, protože nehovoří jasně a srozumitelně. „Nejsem si proto vůbec jistá, jestli zrovna kariéra modelky se pro mne hodí,“ říká Kellie.

Další ženou, která touží uspět mezi modelkami, je Jessica Kellgren-Hayes. Je na vozíku, stejně jako ještě jedna z jejích soupeřek. Potřebuje ho ale jen na delší vzdálenosti. Ve zbylém čase se spoléhá na svou hůl a na zápěstích musí nosit zpevňující dlahy.

Chodit po molu by asi nezvládla tak elegantně jako ostatní, v soutěži má jiný cíl. „Chci jednoduše dokázat, že i navzdory nejrůznějším hendikepům jsme obyčejné dívky s normálními sny a nadějemi,“ říká Jessica.

Co na to módní policistka?

A o to nejspíše v téhle soutěži jde především. Zbourat alespoň na chvíli některé stereotypy a ukázat alternativu. Větší naděje do podobných reality show nevkládáme.

„Myslím, že na nějaký čas by tyto dívky mohly být pro agentury zajímavé. Ale dlouhodobý efekt v tom nevidím,“ konstatuje módní expertka Magazínu Lucka.

„Samozřejmě by ale záleželo na osobnosti a kráse dané dívky, kdyby byla opravdu úžasná, třeba by měla úspěch. Možná… Ale pár takových dívek znám, jednu na vozíku, druhou neslyšící, a ani jedna neprorazila jako třeba Kobzanová nebo Průšová, jsou známé spíše na regionální úrovni,“ dodává Lucka.