Vody se všichni báli
Možná si myslíte, že bohatí se museli koupat denně. Opak byl ale pravdou. Tehdejší lékařská věda totiž před vodou varovala. Lékaři tvrdili, že horká koupel otevírá póry a dovoluje do těla vstoupit nebezpečným nemocem. Koupání bylo navíc v církevním kontextu spojováno s hříšnými "pohanskými" rozkošemi. Sám král Ludvík XIV. šel příkladem. Údajně se za život vykoupal jen dvakrát. Místo vany, kterou paradoxně vlastnil, ale používal ji spíše pro intimní chvíle než pro očistu, upřednostňoval suchou hygienu. Tělo se jen rychle otřelo voňavým ručníkem nebo plátnem, často nasáklým alkoholem, a místo čistého těla se dbalo na čisté prádlo. Dvořané, a hlavně král, si měnili bílé košile i několikrát denně. Byla to vizitka bohatství a jediný skutečný symbol "čistoty".
Potřeby vykonávané za závěsem nebo v krbech
Největším problémem paláce byl neuvěřitelný nedostatek latrín a kanalizace. Představte si tisíce dvořanů, sloužících a hostů, kteří nemají kam jít:
Král a vysoká šlechta používali "toaletní křesla" (tzv. chaise percée) – luxusní kus nábytku s nočníkem. Ten se ale samozřejmě nevyprazdňoval po každém použití. Nižší šlechta a sloužící si museli ulevovat, kde se dalo. Zápisy z té doby hovoří o výkalech a moči v rozích chodeb, za drahými závěsy, a dokonce i v nepoužívaných krbech. Oblíbeným místem pro vykonání potřeby byly také rozlehlé versailleské zahrady. Ludvík XIV. dokonce vydal nařízení, které oficiálně povolilo dvořanům ulevovat si za zástěnami na chodbách, jen aby minimalizoval znečištění hlavních sálů.
Záchod jako politický nástroj
Z toaletního křesla udělal Ludvík XIV. nástroj absolutní moci. Během ranního rituálu le lever (kdy se král probouzel a oblékal) mohl panovník přijímat vybrané dvořany a ministry, zatímco seděl na nočníku a vykonával potřebu. Být vpuštěn do tak intimní a zapáchající blízkosti byl nejvyšší projev přízně. Král tak demonstroval, že i ty nejintimnější části jeho života jsou politické a pod jeho absolutní kontrolou.
Paruka a pudr proti vším
Nedostatek mytí měl i viditelné důsledky na hlavě: vši a kožní problémy. Složitá pudrovaná paruka, tak typická pro toto období, tedy nebyla jen módním výstřelkem, ale byla to nutnost. Vši si paruku oblíbily víc než mastné vlasy pod ní. Bylo jednodušší paruku vyčistit (nebo v případě silného zamoření spálit) než vlasy. Pudr, kterým se paruky bělily, také částečně pomáhal maskovat mastnotu a špínu.
Versailles tak byl monumentální skvost, kde se nedalo dýchat. Tělesné pachy, splašky a zatuchlost se snažili přebít tunami parfémů a pudru. Zlatá éra Ludvíka XIV. byla zkrátka doba, kdy se politika, luxus a zápach snoubily v jednom.
Zdroje:
https://edisco.cz/dejepis/ludvik-xiv
https://www.dotyk.cz/magazin/versailles-ludvik-xiv-hygiena-20401217.html
Odpudivá hygiena na dvoře Ludvíka XIV.: Špína a zápach překrývaný parfémy
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!