Soudní procesy se zvířaty nebyly ničím výjimečným. Prováděly se zhruba od 13. století a před tribunálem mohl stanout prakticky jakýkoliv živočich, třeba kohout, pes nebo krtek. První záznam o odsouzení zvířete se datuje do roku 1266, kdy bylo prase za zabití dítěte upáleno zaživa.
Nešťastná prasata
Prasata byla obecně nejčastějším zvířetem, které se před soudem muselo hájit. Je to docela logické, tito všežravci žili u lidských obydlí a v nestřeženém okamžiku mohli zaútočit třeba právě na děti. Je také třeba mít na paměti, že středověká mentalita byla od té naší dost odlišná a tehdejší právo umožňovalo soudit dokonce i mrtvé lidi nebo věci, například sloup, který na někoho spadl a usmrtil ho. A tak se i na zvíře nahlíželo jako na subjekt zodpovědný za své chování.
Trestala se stejně jako lidé
Rozsudky, které padaly, se nijak nelišily od těch, které čekaly lidské odsouzence. Upálení, zahrabání zaživa, oběšení, uvláčení nebo utopení patřilo k nejčastějším. A někdy, pokud to bylo možné, se zvíře mučilo stejným způsobem, jakým někomu způsobilo újmu.
Tehdejší soudy se zabývaly i sodomií, přičemž odsouzená zvířata (zde především osli) z dnešního pohledu byla spíš v roli oběti. Dřív se však trestala jako spolupachatelé. Do soudů se někdy vložila i církev, nezabývala se ale újmami na životě či zdraví, nýbrž ochranou úrody a majetku. A tak soudili krysy, kobylky nebo chroustí larvy – většinou za jejich nepřítomnosti, případně jen s pár pochytanými jedinci.
Soudní procesy se zvířaty měly nejen učinit středověké spravedlnosti zadost, ale také sloužily jako odstrašující případy. Staly se varováním pro nepozorné rodiče a chůvy a světskou i církevní připomínkou, že trestu neujde žádný zločinec.
Zdroj:
Ve středověku se nepopravovali jen lidé. Trestům neunikla ani zvířata
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!