Česká škola na konci světa

Vesnička Kargyak, ve které škola stojí, se nachází v indickém Himaláji a je to jedno z posledních míst, kde přežívá původní tibetská kultura. Vesnice donedávna neměla školu a děti se mnohdy vůbec nenaučily číst a psát. Teď už je to všechno jinak.



Prvotní myšlenka
„V létě 2002 jsem poprvé cestoval po této oblasti a strašně se mi tam líbilo. Připadalo mi to tam jako konec světa, tam vysoko v horách. Zároveň jsem končil stavební školu, tak jsem si říkal, co teď s tím. Napadlo mě vymyslet stavbu z místních materiálů pro místní lidi,“ řekl k prvotnímu nápadu Magazínu Jan Tilinger, šéf Občanského sdružení Surya.

„Pak mi došlo, že by to měla být škola, že pokud dělat nějakou rozvojovou pomoc, pak by to mělo být především vzdělání.“



V letech 2003 a 2004 sbíral Tillinger materiály a zjišťoval klimatická data. Pak zkonstruoval stavební plány a velmi složitá stavba sluneční školy mohla pomalu začít. To slovo "pomalu" dokonale vystihuje situaci.







„Ta vesnice je uprostřed himalájského masivu. Je to 5 dní od nejbližší silnice, takže musíš naložit věci na koně a šlapat. Dřevo tam není, nejblíže nějaké roste asi 40 km daleko, vesničané ho tahali po zamrzlé řece zhruba pět šest dní. Vzali si s sebou kanystr čangu,
což je jejich zkvašená ječná voda, táhli to dřevo a zpívali si. Někdy fakt chumelilo, až ouvej, ale oni to dávali. Těch velkých klád bylo 54.“



„V zimě 2007 se tahaly klády a v létě téhož roku se začaly kopat základy stavby. Stavělo se to dvakrát pět měsíců – dvě léta. Byli tam kamarádi, kteří pomáhali. Přijela fandit třeba i moje maminka,“ směje se Honza.



Z čeho je samotná stavba
„Nosné stěny jsou z místního lámaného kamene a dřevěných sloupů, jinak ostatní materiály jsou nenosné, jsou tam vrbové větve, nepálené cihly z místního jílu, ječmenná sláma, na různá místa jsme ještě dali šípkové keře proti hlodavcům, aby nám nelezli do baráku, omítka je krom jiného i z jačího trusu,“ popisuje složení staveních materiálů Tilinger.



„Místní nás sledovali a nevěřili vlastním očím, když viděli, jak z jílu vyrábíme cihly a jak precizně opracováváme kameny, oni to moc neřeší, jim buď baráky stojí, nebo spadnou, když spadnou, tak je opraví.“



Škola byla dostavěna loni v září. Původních 20 školáků se rozrostlo na 45. „Klademe důraz na angličtinu a práci s počítačem, což si každý klepe na čelo: v Himaláji práce s počítačem? Ale je důležité si uvědomit, že pokud nebudou umět perfektně na počítači, tak ať ani z těch hor neslézají. Každý si myslí, že bychom je měli držet v izolaci a udržovat tu jejich kulturu nezkaženou, ale oni stejně jednou slezou dolů a v takovém případě potřebují znát okolní svět, aby neskončili jako pomocná pracovní síla.“



Jenže jenom naučit místní děti poslouchat a soustředit se bylo dost obtížné. Dnes už píší písemky ve třech jazycích. Je tu celkem 5 tříd, děti se učí minimálně 6 hodin denně, pět nebo šest dní v týdnu.



Občanské sdružení Surya vítá finanční podporu, ale také hledá dobrovolníky, kteří by ve Sluneční škole učili. Co všechno musí znát a umět, to se dovíte na webových stránkách organizace. Jen pro představu, jak moc je třeba být na náročnou učitelskou "misi" připraven, dává Tillinger k dobru historku o kamarádovi.

„Teď tam učil kamarád Martin, který má vystudovanou vojenskou vysokou školu vedení pozemních operací boje, ten tedy byl opravdu dokonale připravený,“ směje se s pusou od ucha k uchu.

Diskuse k článku: Česká škola na konci světa

Přidej příspěvek

Abys mohl(a) zaslat příspěvek, musíš se nejdříve přihlásit do líbímseti: (že nemáš účet?! Registruj se!)

uživ. jméno heslo

Zobrazit všechny příspěvky (celkem 108)